Večer před čtvrtou nedělí adventní léta Páně 2004 mi volal kamarád. Jak prý se cítím? "Jako před malou svatbou," odpověděla jsem. A on na to: "Vždyť je to spíš taková velká svatba! A nerozmyslíš si to ještě?" - "To už nejde."
Obřad se odehrál v komorním duchu. Společně se mnou přijal křest jeden asi dvanáctiletý chlapec. Ten tam měl s sebou svou nejbližší rodinu. Já jsem pozvala svoje spolužáky z gymplu, o kterých jsem věděla, že jsou z věřících rodin (však taky jeden z nich za to mohl, že jsem ten den stála před oltářem) a maminku a sestru své kmotry, které se chtěly na křest přijet podívat. Svoje rodiče jsem pozvala taky, ale o tom až za chvíli. Kněz přišel do kostela s povzbudivě dobrou náladou. Zaradoval se, když viděl moje spolužáky a říká: "Kluci, ministruje někdo z vás?" Chlapci se po sobě trochu rozpačitě podívali: "No.. já, kdysi..." - "Výborně, tak pojď!" - A tak kamarád L. šel. Evidentně to pro něj byl taky zážitek :)
Můj křest byl nevšední i pro našeho kněze. Jak sám poznamenal, biřmoval poprvé v životě. Na dispens od biskupa. Já totiž přijímala všechny tři iniciační svátosti najednou. To zase komentoval můj kamarád A.: "No jo, rychlokvaška..."
Obřad začal a probíhal vcelku poklidně. Vlastně si z něj moc nepamatuju. Až na okamžik, kdy jsme měli se spolukřtěným chlapcem přinést obětní dary. Ty na nás čekaly připravené na stolečku uprostřed kostela. Tak jsem se zvedla, otočila... a málem omdlela :)
S mými rodiči to totiž bylo tak. Nevím, jestli někdo z vás četl v pubertě knížky od Lenky Lanczové. Za mě to byl velký hit. V jednom příběhu má před sebou mladá hlavní hrdinka nelehký úkol - sdělit svým rodičům, že je v tom. Čeká na vhodnou chvíli, při vaření oběda se dlouho rozhoduje... pak to ze sebe vyklopí a jen čeká na tu reakci. No tak já jsem na tom byla podobně. Akorát jsme nevařili oběd, ale umývali nádobí. Chvíle ticha, nádech, zavřít oči a : "Mami, já budu mít křest." - "Cože???" No, schytala jsem to. A závěrem mamka prohlásila, že ji do kostela nikdo nedostane.
(O světcích a světicích jsem nevěděla skoro nic. Ale měla jsem si vybrat biřmovací jméno. Když jsem pročítala životopisy světic, zaujaly mě dva detaily: U svaté Barbory, že zemřela rukou vlastního otce. U svaté Kateřiny, že byla krásná a zároveň chytrá, takže dokázala ukecat i padesát alexandrijských filozofů. Hádejte, která to u mě nakonec vyhrála :)
Takže když jsem se v kostele zvedla, abych přinesla obětní dary, a uviděla vzadu svoje rodiče, myslela jsem, že nedojdu. To už na mě bylo moc. Míra emocí byla dovršena, takže jak jsem usedla do lavice, začalo to všechno téct očima i nosem, že mi kmotra ani nestačila podávat kapesníky :)
Zbytek obřadu i dne probíhal vcelku poklidně. Největší radost jsem stejně měla, když jsem se večer zavřela sama do pokoje. To já obvykle mívám největší radost, když jsem sama a už je po všem :) Deo gratias!
(Text vznikl na popud videa od @Neposeda. Takže díky za inspiraci :)
Komentáře
Co je to za móresy, křtít "dospělé" v adventu?
To jsou móresy Ducha svatého.
To jsou móresy pokleslé liturgické dramaturgie.
Leda že by @Kollenka tenkrát byla v ohrožení života, nebo byl ke křtu mimo starobylé křestní termíny jiný vážný důvod.
Není člověk pro liturgii, ale liturgie pro člověka.
Právě proto je trestuhodné ji bez vážného důvodu šidit.
Běda vám, zákoníci a dromedárové
Nebědujte nade mnou, ale nad sebou a nad svými jk-syny
Všude kolem Advent, ale nade mnou Bílá sobota.
Normálně on bude mít jk-s asi pravdu. Možná jsou v tom opravdu móresy Ducha svatého. Bylo to cca rok poté, co jsem začala navštěvovat faru, kde mě kněz vyučoval. Navíc měl toho chlapce a přišlo mu to tehdy takto vhodné. Když si představím, že bych měla u nás ve farnosti křest ve velkém na Bílou sobotu.... To bych nepřežila asi ani já a nejspíš ani naši. Byla by to dost veřejná "ostuda" :)
Budiž, i to se asi dá uznat jako vážný důvod.
Krasa. Ja mel taky vse najednou a s mymi rodici to bylo na chlup stejne 😁
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.